Na tohle drabble jsem letos nejpyšnější a tak jsem se ho rozhodla tady pěkně okatě vystavit. :)
Téma č. 22 - Snílek
Sleduješ vybledlé slunce nad podzimní krajinou. Netušíš, co je za kopcem, jestli i tam, kam oko dohlédne, se rozprostírá pustá divočina. Zatím tam nedojdeš.
Pokládáš nohy jednu za druhou, pomalu, nešikovně. Naučila ses znovu chodit. Bolest prořezává chodidla.
Až přijde den, kdy to dokážeš, nikdo tě nezastaví. Projdeš touhle liduprázdnou krajinou, najdeš města tepající životem, vyhledáš zepelíny. Odletíš, zapomeneš na všechna příkoří.
Víš, co tě čeká, znáš to z knih a vyprávění poutníků. Rozeklané skály, písečné pouště plné trnitých rostlin, žhnoucí vzduch a rozbouřené oceány. Vidíš je za zavřenýma očima, aniž bys je kdy navštívila.
Jednou.
Ale nejdřív – pravá, levá…
Nesnáším takové to ohrané klišé, kdy je někomu strašně ublíženo a on vynaloží všechnu sílu, aby se pomstil, aby ubližoval ostatním a podobně. Hle - zde drabble o holce, které bylo ublíženo, a její jediný cíl je uzdravit se a zatraceně vypadnout a na všechno zapomenout. Mnohem logičtější, imho.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ano, to si pamatuju, moc se
Aries
Ano, to si pamatuju, moc se mi líbilo a pořád se mi líbí
Taky si na něj vzpomínám, to
kytka
Taky si na něj vzpomínám, to znamená, že mě už napoprvé opravdu zasáhlo.
Jo! To jsem četl už v dubnu a
Faob
Jo! To jsem četl už v dubnu a zasáhlo, dobře vybráno!