Vzdálené vrcholky hor

Na pozadí temné oblohy se tyčily majestátní vrcholky hor ozářené měsíčním svitem. Nebylo zatěžko uvěřit zkazkám o tajuplných tvorech, rozmarech počasí a dalších strázních stezky, která skrze ně vede.
Nebyla ale jiná cesta
Poutník, který po ní kráčel, byl neméně majestátního vzezření, i když svou mohutnou postavu skrýval vlněným pláštěm a tvář širokým kloboukem. V této době a na takovém místě nebylo radno dávat se všanc silám, které člověka obklopovaly.
"Inu," pomyslel si. "Takové místo a taková doba není nikdy a nikde."
Kráčel podivuhodně tiše. Za sebou nechával spletené intriky příběhu, který navždy opouštěl, a před ním čekal průsmyk Elskardeg...