Zářivá budoucnost

Bylo divný zírat z okna. Ulice u uprchlickýho centra nebyla rušná, ale lidé na ní žili normální životy. Narozdíl ode mě.
Vrzly dveře.
“Pořád se v tom hrabeš?” odstrčila Beka hromadu článků a sedla si na stůl.
“Chci pochopit, co se stalo. Kdo se nepoučí z historie bude ji opakovat.”
“Si myslíš, že na historii budeš mít vliv?” zvedla obočí.
“Nevíš.”
“Z toho, co nám řekli, je jasný jedno,” řekla Beka, “teď nás nechají jít kamkoli a dělat cokoli, protože je žere svědomí, že se na nás vysrali. Dokonalej okamžik pro plnění snů.”
Nerozplakala se, ale já její slzy slyšel.