Nejprve se vztekal, jako všichni, ale pak se smířil a zklidnil. Jako všichni. Možná dokonce o trochu dřív než všichni. Už s ním nebyly problémy. Kdykoliv ho dozorce kontroloval, s uspokojením pokýval hlavou. Ten trhan spal. Jídlo si vzal a snědl bez reptání, mlčky, s hlavou skloněnou. Do obličeje mu skoro vidět nebylo přes dlouhé husté vlasy a vousy. Stejně by to bylo k ničemu. Otupěl jako všichni. Tady otupí každý.
A pak najednou zmizel. Ta zdánlivě prázdná schránka si dokázala vyměnit místo s jiným vězněm a nechat se místo jeho mrtvoly hodit do moře.
A to byl teprve začátek.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak přiznám se, toho jsem
Esclarte
Tak přiznám se, toho jsem nečekala. No, taky nevěděli, že v tom není sám, ale rozhodně jim připravil překvapení jak břeh.
Díky! To mě těší, že jsem Tě
Peggy
Díky! To mě těší, že jsem Tě překvapila!