Z popela

Rychle vytáhl bramboru z ohniště. Několikrát ji přehodil z ruky do ruky, než ji předal hladovému strávníkovi.
Následovalo zaklení.
"Dobrého nepálí."
"V tom případě nechápu, že nemáš prsty na uhel."
Znovu sáhl do výhně a za cenu drobných popálenin nakrmil dalšího. Brambory byly čerstvé, horké a ochucené popelem.
"Chtělo by to kousek špeku."
"Dal bych si... Slaninu a tvaroh mezi plátky a trochu tymiánu navrch. Máma je dělala v hliněné pícce, rovnou mezi uhlíky."
Zmlkl a rozhlédl se nervózně po tvářích kolem ohně. Neměl mluvit, když nebyl tázán. Neměl mluvit, když byl jediný z nich, kdo svou matku vůbec znal.