Za pět let

Vidím se jako šťastná matka spokojené rodiny.
Vidím se jako poslední přeživší všesvětové apokalypsy.
Vidím se jak kráčím kvetoucí zahradou a směju se obklopená přáteli.
Vidím se jak mezi čtyřmi prázdnými stěnami tiše skřípu zuby.
Vidím se bohatá a občas i trochu slavná.
Vidím se i chudá a zapomenutá.
Občas pomáhám lidem.
Občas se jim posmívám.
Někdy dosáhnu pokroku na cestě k moudrosti.
A někdy zhloupnu a přestanu chápat i sama sebe.
Některá má já jsou šťastná.
Některá nejsou.
A některá už nejsou.
Žádné z těch možností není třeba se bát.
Stejně nastanou všechny.
Já totiž věřím v paralelní světy.