Síla laskavosti je mocnější meče

„Fahimah?“
Prudce se otočila, hadřík, kterým otírala pracovní stůl, jí vypadl z ruky.
„Renarde! Co tu –"
„Nedopatřením jsem – vylil čaj.“
„Půjdu to uklidit,“ usmála se.
„A rozbil šálek.“
„Který?“ vylétlo z ní.
„Modrý.“
Její oblíbený, se zlatým okrajem! U všech šejtánů, nemohl dávat pozor? Už už se nadechovala, aby mu vyčinila.
„Zaplatím ho.“
V hlase měl prach pouště, pohled matný a ruku celou od krve. Koutkem oka zahlédla i to ostatní… Mysl jako labyrint. Krůček od propasti šílenství.
Když zamrkal, všechno zase zmizelo.
„Omyj se,“ vyzvala ho laskavě a pokynula mu k vědru. „Byl to – jen obyčejný pohárek. Nic důležitého.“