Drážní pakt

„Doprovodím tě,“ trval na svém Alexandr.
Na peróně se objevil s loďákem. Trvalo ale dvě stanice, než jeho nevyřčenou nabídku konečně přijala.
„Zůstanu ve Vídni,“ řekla a sledovala, jak se mu ve tváři mísí ďábelský triumf s úlevou.
„Wilhelma budu řádně pozdravovat.“
„Hlavně opatrně. Jedna hospitalizace nám v rodině stačí.“
Zasmál se, pak z kapsičky u vesty vylovil hodinky. „Zastavíme za deset minut. Poslední vlak domů ti jede...“ Nato se poplácal po obou kapsách, než objevil jízdní řád. „O půl sedmé.“
Mávala mu s vděčností, kterou nedovedla dobře vyjádřit. Když se vlak do severních krajin ztratil v mlze, spokojeně vydechla.