Plačky, nevěsta a pomazání

Nevěsta nemůže od ohlášek do svatby vstoupit do domu ženicha.
Anča rozrazila dveře pouze v spodnicích.
Mišo spal na bílé plachtě a mlynář synovi v ráně přidržoval život.
V koutě se stíny splývaly báby od kříže.
„Pálenku a tenký zakáľačkový!“
Anča se nebála ostrých řezů. Polila maso, ruce i nůž.
Rána byla spálená, ale nehluboká. Žebro zabrzdilo ocel. Jehelcem vybírala vše roztříštěné.
„Stříkající krev předznamenává smrt. Kněz musí vykonat svou práci,“ šepotaly stíny.
„Tvoje argumičky plavou na piesku.“
„Gumičky na púšti? Vôbec nerozumiem!“
„Bosorky zmiznite!“
Kněz s Matějem přiběhli, když zašívala.
„Žije?“
„Musí. Ale strelec neprežije!“ Zakrvácenou ji pohltila tma.