Někdy je i moje druhé já tak pohlceno nápadem, že už se nedostane k jinému historickému střípku. Ale tak trochu to historie je. Minulý život a jedno přátelství, co už je jenom smutná minulost.
Na bývalé podnikové chatě pro členy ROH se od 70. let nezměnilo vůbec nic, snad i ten toaleťák byl věrně původní. Zima, vlhko, studené peřiny a ke snídani dvě papriky a plátky eidamu. Ale taky to bylo místo, kde majitelé byli milí, příroda pod oknem a na Popovu skálu parádní výlet.
Na Popovce jsme se nechali vyfotit. Já a můj muž. V objetí stejně pevném jako ta skála. Fotku jsme poslali S., aby věděl, že jsme spolu a je nám dobře. Nebyla to nápověda, prostě jsme ho postavili před hotovou věc. Nepochopil to. A nejspíš to tak úplně nechápe doteď.
Chm :(
Saphira
Chm :(
:(
Apatyka
:(
Au. :(
strigga
Au. :(
Pochvalně mručím
medvedpolarni
okouzlen původním toaleťákem:). Brum.
Chň. :(
Carmen
Chň. :(
(Ale ten původní toaleťák mě upřímně rozesmál.)