Svědkyně

Do soudní síně se všechny najednou nevejdou. Přivádí je postupně několik dní. Každá z nich má co říct, některé celou výpověď propláčou, ale nechtějí přestat. Slovo za slovem jako kapka po kapce tesají pravdu do kamene. Jejich svědectví plynou jako prameny obrovské řeky.
Marlene a Yolande se poprvé od konce té hrůzy potkají v místnosti vedle soudní síně. Hledí na sebe a neví, co říct. Už jen pozdrav je váže dohromady jako tlusté lano.
„Dopadne to dobře,“ řekne nakonec Yolande. „Ta mrcha dostane, co si zaslouží.“
Marlene přikývne, i když ví, že žádný civilizovaný trest zločiny Georginy Moodyové nikdy nevyváží.