Otcové

Anča spala a Mišo držel v rukách dítě.
„Má poriadne vajčiská, ten bude môj!“ Rozhicovala se mu rána, přiložil syna ženě na prsník a šel skučet do komory.

V nejhlubším sklepě Matej blouznil a močil krev.
S dírou v hrudi seděl při něm jeho otec. Podával mu lahve s alkoholem. Z každé se usmívala jeho matka a Kata.
„Syn môj, mýlil som sa,“ pohladil ho po vlasoch.
Kdo se ovšem zeptal: „Prečo si zhanobil svoj národ?“

Svarožič na vše hleděl a zvažoval otevřít čtyři chlévy. Na své děti.
Kolem kříže se mlčelo. Pouze Kristus zvedl zrak.
„Nezkoušíš je, ani netrestáš!“