Dneska jsem odjížděla z Krušných hor a tohle mě napadlo a nepustilo...
První polovinu života jsem strávila za železnou oponou. Strašně moc jsem se chtěla rozběhnout nebo rozletět dál a podívat se, jak to vypadá za šumavskými kopci… Byla bych vydržela hodiny stát na ruzyňském letišti a sledovat odlétající letadla…
Věděla jsem, že se do světa nikdy nepodívám.
Pak železná opona zmizela. Začala jsem cestovat.
Rakouské Alpy, Velká Británie projetá stopem, Irsko, Dánsko, Ukrajina…
Tři týdny v Číně. Od Šanghaje po Peking…
Procestovala jsem Ameriku. Od Atlantiku k Pacifiku, od Montany po Texas.
Čím víc jsem viděla, tím raději se vracím na rodnou hroudu. A do mého milovaného stále krásnějšího rodného města.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Všude dobře doma nejlíp. A
Lee
Všude dobře doma nejlíp. A proto necestuji. (Jaképak to je rodné město?)
"Hlavní světové město piva"
Peggy
"Hlavní světové město piva" :-)
Díky za komentář!
Nojo. Tohle si prožila moje
Esclarte
Nojo. Tohle si prožila moje matka taky. A naštěstí si to teď pořád vynahrazuje, i když až do zámoří se nedostala a ani nechce.
Ono je spousta zajímavých
Peggy
Ono je spousta zajímavých míst. Někdy se člověk někam podívá shodou okolností, i když to buď vůbec neměl v plánu, nebo by ho nebylo napadlo, že by se na takové místo podívat vůbec mohl, někdy touží nějaké místo poznat a ono to nevyjde...
Ale to, že vůbec cestovat můžeme, je dar.
Díky za komentář!