Jedeme cestičkou dlouhou

„Vítejte v Praze, doktorko. Mohu vám poskytnout prohlídku?”
Derek se uklání jak starosvětský sluha, zatímco úslužně otevírá dveře spolujezdce. Jindy by Vivian přemýšlela, co za tím vězí, ale teď má jiné myšlenky.
„Chci pokoj,” vyhrkne. „Ideálně zvukotěsný. Ještě chvíli a uškrtím ho.”
„Lojzíčka? Vždyť je to takový tichý tvor. Sotva promluví.”
„Zato si zpívá,” zaúpí Vivivan. „Hlasitě a falešně.” Popadne podávané klíče a vyrazí do útrob domu. Až uvnitř jí dojde, že neví kam jít. A taky, že Derek o Lojzíčkově koníčku věděl.
„Jen na dlouhých cestách,” potvrdí její podezření Derek, když vykoukne ze dveří, aby se optala na cestu.