Je po klidu

Holky sedí namačkané ve stanu. Každá drží vějíř pohledů, porovnávají obrázky.
„Naši na psaní nejsou,“ mračí se Dáňa. „Pět.“ Vyskládá na postel štěňátka a pár vyšisovaných hříbat.
„Jsem na tom hůř,“ fňuká Terezka. „Šest, ale bez obrázku. Kupují koresponďáky!“
Před Kristinou leží hromádka ručně malovaných kartiček. Světluška, rákosí u rybníka, louka, slibový oheň, barevné stany…
„Máma se snaží, ale…“
Do stanu vrazí Milena: „Holky, přišel mi dopis od táty. Zítra pošle balík. Pozvu vás na čokoládu!“

„Co je?“ Míla zírá za utíkající Kristinou. Hladí si naražené rameno.
Holky sbírají pohledy ze země.
„Kam běžela? Poledňák končí až za půl hodiny!“