Někdy to nekončí

Tři kilometry jdeš hodinu, a to máš dobrý čas.
Drobně prší.
Vodopád před Inversnaidem hučí, valí se jím záplavy vody. Asi je mokro.
Před hotelem, pod střechou, sedí na betonu Francouz a vaří těstoviny. Když se mu chce zastavovat...
Zamáváš a pokračuješ, jen v chůzi slupneš mandlovou tyčinku.
Teď to začne. 
Nahoru, dolů, prudké schody nebo už je to skála? Útočící komáři; v únoru? 
Můstky, kořeny, bahno, horolezení, na zádech jedenáct kilo.
Po celé věčnosti se pěšina narovná.
Pláže.
Tady často odpočívají lidé, kteří myslí, že mají nejhorší za sebou a chtějí se odměnit.
Po pravdě, teď jsi v půlce.