Here we go again

Říká se, že definicí šílenství je dělat dokola to samé a čekat jiné výsledky. No a tak to je se mnou a DMD už nejmíň třetím rokem v kuse. Třesu se na to jak malej pes, první týden dobrý, ale pak začnu usínat moc brzo, vypouštět to přes den z hlavy, nebo, když už jednou nevytuhnu před půlnocí, tak se do něčeho zaberu a zapomenu. 

Rok co rok ten samý scénář, rok co rok se stresuju, že nemám nápad, pak že nemám energii, když už to napíšu, tak že s tím nejsem spokojený, nikdo to nečte, místo toho, abych se v psaní zlepšoval, tak spíš degeneruju, tak to okolo půlky vypustím, uleví se mi, pak smutně koukám na témata, a řeknu si, že příští rok to bude lepší, příští rok budu ve větší pohodě z reálu, ale pak přijde duben a zase je to tam, kde slunce nesvítí.

Takže moje zcela zbytečná věta je: "Tentokrát to dopadne líp."

Sayonara, DMD 26