„Vyprávěj mi o svém životě.“ Ne, že by se ta otázka nedala v jejich situaci čekat. Copak jde vyprávět život jako příběh? Jako by měl nějakou předem určenou pointu. Úvod, stať a závěr. Krize (středního věku, haha), peripetie a katastrofa. Pak má člověk sklony obsazovat role, vybírat epizody a ty, které mu nezapadají do scénáře, vylučovat.
Měla jsem idylické dětství, chtěla říct, ale věděla, že pak jí bude soudit. Bude říkat, že si za svoje problémy může sama. „Otec byl alkoholik a matka stála vždycky na jeho straně. V dospívání mě šikanovali…“. „Popiš mi to trochu blíž.“, řekla jí psycholožka.
Trochu BJB, snad se vejde do tématu
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Asi té postavě tak trochu
Blanca
Asi té postavě tak trochu rozumím...
Jestli jen trochu, tak je to
myday
Jestli jen trochu, tak je to dobře, aspoň si bude mít s kým povídat...
Kdyby se jednalo o běžné
KaTužka
Jasné, chápu
myday
Jasné, chápu