Děvčátko

Sebral ji na ulici, jako by utrhl květ, mezi tlupou malých žebráků usazených nedaleko brány jeho domu.
Vypadala na dvanáct. Modré šaty, modré oči. Špína za nehty, tvář jako čerstvě umyté jablíčko.
„Jsi příliš hezká na tak ošklivé kamarády.“
Zaškaredili se na něj. Když pokynul svým pacholkům, utekli.
Dovedl ji do ložnice, kde skrýval svá tajemství: listiny v zamčených schránkách, drobné upomínky na předchozí oběti ve vitrínách.
Když jí přejel chtivými dlaněmi po těle, zaryla do něj nehty.
Nestačil zakřičet ani zvednout ruku k ráně. Svaly měl náhle ochablé, ústa němá.
„Moji oškliví kamarádi tu budou co nevidět,“ zašeptala výsměšně.