Pod pokličkou

Dalo se říct, že už se se svou situací tak nějak smířil. Ne že by mu to příliš vyhovovalo, ale nestěžoval si. Říkal si, jsou to stejně jenom takový skořápky, důležitý je to, co je uvnitř, tam pod povrchem.
Ten den ale přišla jedna cácorka , která se s nečekanou drzostí dobývala do jeho obydlí, Pokoušel se jí zahnat, protože jednoduše věděl, že už na ni nemá místo...
"Ale co," pomyslel si, "uplavat ji nenechám..." a dřív, než se tělo opět vynořilo na hladinu, skočil po stoupající dušičce.
Nezbylo však než ji přidat do obsazeného hrnečku.
"Aspoň tam Erbenovi nebude smutno..."