Od božího rána byla v jednom kole. Vymetla mravence, nakrmila zvířectvo, upekla placky a nasbírala maliny na marmeládu. Dala najíst synkovi, a než zase zmizel za dobrodružstvím, donutila ho se umýt. Vyprala tomu svému košili a sobě nějaké spodničky a lajblíčky. Když přišel z pochůzky a našlapal zabahněnými botami, vynadala mu, co se do něj vešlo, a pak mu nalila pořádnou misku bramboračky.
Pak si k němu přisedla s pekáčem buchet, když spokojeně odpočíval na mechovém sedátku.
"Kdybych tak měla pěknou pentli do vlasů, to by mě hned víc těšilo hospodařit, Rumcajzíčku."
Mlaskla pusa.
"Pro tebe přinesu tu nejpěknější, Manko."
Manka mě zcela fascinuje tím, že i když se coby loupežnická ženuška za celý den musí nadřít a technicky vzato žije v bídě, dokáže ze sebe udělat zároveň křehkou a rozmarnou bytost, o kterou ostatní radostně pečují. Když se rozhodne, že chce nějaký (relativně) luxusní statek, všichni se můžou přetrhnout, aby jí ho sehnali. Přestože se pořád popelí u ohniště a dennodenně bojuje o chleba, neztrácí vědomí vlastní hodnoty.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Neztrácí vědomí vlastní
Umeko
Neztrácí vědomí vlastní hodnoty a požadavek podloží pekáčem buchet :)
Pěkné drabble a podnětný závěr.
A dokáže knížepána fláknout
Gwen
A dokáže knížepána fláknout lajblíčem po zádech a zapálit císařpánovi fousy.
Roztomilé! :-)
Rya
Roztomilé! :-)
Ta závěrečná poznámka se mi
Lejdynka
Ta závěrečná poznámka se mi líbí snad ještě víc, než ten drabble! <3
Jo! Tak tahle žena mně na
neviathiel
Jo! Tak tahle žena mně na mysl doteď nepřišla! :)