Dar

Vím, že nejsem vzhůru. Pamatuju si, že jsem si vzala půlku stilnoxu, abych vůbec usnula. Teď stojím bosa na podlaze obludně velké stanice metra, ruce sevřené v pěst. Do dlaní se mi zarývají úlomky skořápek. Bezcenný roztříštěný dar.
Jdu hrozně pomalu, mramor studí do chodidel. Kdesi v dáli stojí jeho trůn, ztrácí se ve stínech tunelu, s každým krokem se vzdaluje. Marnost dne se vlévá do marnosti noci.
Pak ze tmy zazáří dvě hvězdy. Jde mi naproti. Z mých dlaní bere roztříštěné sny, jako by to byl ten nejcennější dar. Cosi mi říká, cosi dává zpět. Malou hvězdu. Jiskru naděje.