Jsi dítě. Všechno je nové.
Ale dospělí se dívají pohoršeně. Zvedají obočí.
Tak si řekneš: “Pst!” místo abys promluvila.
A najednou jsi hodné dítě, příkladná žačka, příklad hodný následování.
Učíš se mlčet.
Dospíváš. Chtěla bys sdílet.
Ale ostatní se na tebe dívají prázdným pohledem. Ušklibují se. Nerozumí. Nechápou.
Tak si řekneš: “Pst!” místo aby ses snažila najít spřízněnou duši.
Je z tebe posluchač. Víš toho o ostatních víc než dost a nikdo neví nic o tobě.
Učíš se mlčet.
Jsi. Našla jsi sama sebe.
A už si neříkáš: “Pst!”
Dávno ses naučila mlčet.
Objevila jsi ultimátní řešení.
Pst!
Slyšíte?
Ticho.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
pořád ještě se to všechno
Aries
pořád ještě se to všechno může napsat, no ne?
Na psaní se mlčení vztahuje
Aveva
Strašné! Aspoň pro člověka
Rya
Strašné! Aspoň pro člověka nezrozeného pro mlčení. Úplně vidím ten plíživý nástup neurózy. Napsalas to skvěle, sestro!
Ale zato my, zrození k mlčení
Aveva
To ticho, to ticho
Esclarte
To ticho, to ticho
(ale radši budu mlčet, pssst.)
Pěkné.
To je moc krásné. Akorát je z
Danae
To je moc krásné. Akorát je z toho hodně smutno.
Je to krásné, je to smutné. I
Erys
Je to krásné, je to smutné. I proto že ju, přesně takoví lidé bývají zpočátku dávání za vzor.