Na tohle téma mě napadla spousta věcí. Ale tohle jsem si tak nějak chtěla napsat.
Tahle scéna mě vždycky fascinovala.
Loďka tonula v šerém oparu noci. Tmavá postava na ní seděla nehnutě jako vytesaná z kamene. Až na ty oči. Těkavé. Nedočkavé.
Pierre přivedl Esmeraldu s kozičkou přesně podle dohody.
Odhodlanou a odvážnou.
Ale při pohledu na zahalený plášť se zachvěla.
Neviděl.
Loď zavrzala a vyplula.
Mluvil a mluvil. Sám. O ničem.
Ticho kolem zlověstně pulzovalo napětím.
Neslyšel.
Když vystupovali, Esmeralda se k němu důvěřivě obrátila. Vyděšená. Poznala ho. Poznala arcijáhna.
Pierre Gringoire nerozhodně přešlápl.
Nepromluvil.
Pouze omluvně pokrčil rameny.
Obě vás přece zachránit nemohu, prolétlo mu hlavou.
A pak beze slova vzal kozu Džali a zanechal Esmeraldu temným stínům.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Au! Krásně podané!
Rya
Au!
Krásně podané!
Děkuju. :)
Azereth
Děkuju. :)
uchvacující
Aries
uchvacující
Díky moc. :)
Azereth
Díky moc. :)
To je nádherně napsané.
strigga
To je nádherně napsané.
Kují. :)
Azereth
Kují. :)
To je síla!
kytka
To je síla!
Neobyčejně působivě napsané.
Děkuji! :)
Azereth
Děkuji! :)
Huhu, ten děj. Alě skvěle
Dede
Huhu, ten děj. Alě skvěle napsané.
Díky.
Azereth
Díky.
Výborné. Vetře se to do hlavy
Regi
Výborné. Vetře se to do hlavy i do srdce.
Moc děkuji. :)
Azereth
Moc děkuji. :)