Obhajoba

Admirálova pracovna. U okna stojí stůl.
Farnces Doyleová stojí před stolem a mlčí. Admirál sedí za stolem, v pravé ruce drží složené depeše.
Admirál (zpívá):
Za ztrátu vaší lodi
Měl by přijít trest.
Tak to přeci chodí!
Tak v řádech to jest!
Jenže, co teď s vámi?
To kvůli těm depeším.
Tak poraďte mi páni.
Jak jen tohle vyřeším?
Frances začne přecházet po pracovně a netrpělivě rozhazuje rukama.
Frances (zpívá):
Je to pravdou bolavou,
že jsem svou loď ztratila.
Tu listinu proklatou.
Jsem na palubě nechtěla.
Že přinese neštěstí
To byla zpráva jasná
Když se v dáli zjevila
Plachetnice velká. Krásná.
Pravda pěkná nebývá.
Pravda ta často bolí.
Těžko přesile čelit
s pouhými deseti děly.
Admirál odkládá depeše. Bere si brk a cosi rychle píše.
Admirál (zpívá):
Pravda je dáma vrtkavá.
Záleží na úhlu pohledu.
Také bych vám mohl
udělat z kabátu ostudu.
Že však ty tajné listiny
doručila jste v pořádku. (A včas!)
Zde máte nové rozkazy.
Ta briga má bílou kosatku.
Admirál odkládá brk a podává Frances popsaný arch papíru.
Admirál (zpívá):
Její jméno zní Betsy
Snad budete rozumět si.
Frances si bere rozkazy. Spěšně je pročítá a schová do kapsy u kabátu.
Salutuje a odchází z pracovny.