Kdesi

Je noc. Hvězdy na nebi, kouř v dáli. Jemná mlha se valí po odhalené zemi, oblizuje stromy bez větví a pole bez úrody.
Lidé spí. Neklidně a vratce. Probudí se při každém větším zvuku zdejšího hlodavce, který si pod přikrývkou noci dovolí vyjít ze svého doupěte.
Je klid. Nikdo nekřičí, nikdo neumírá. Nikdo nesténá a nikdo se nebojí tolik jako za světla. Klid a mír. Tma je spojenec. To ví každý.
Je noc. Hlodavec uteče, vyděšen. Člověk neví, netuší. Jen spí.
Kdesi na obloze se rozzáří světlice. Země pod ostnatým drátem se zachvěje.
Ale nikdo netvrdil, že noc bude věčná.