Místo na slunci

Jo, květinka. To on si asi myslel, trouba.
Jako všechny ty ostatní. Takové ty křehotinky, co ani nemůžou existovat samy, musejí se k někomu přichytit a žít pod jeho ochranou.
Jistě, taky se mi nejdřív šiklo zázemí a ochrana. Všichni jsme přece zpočátku pápěrky ve větru. Ale to trvalo jen krátce.
Jen co se mi povedlo se pevně chytit a pak pořádně zakořenit, už to šlo ráz naráz. Vyrazit vzhůru, ne se jen opírat, ale cílevědomě šplhat k slunci.
Brzo mi už začal překážet. Tohle místo prostě nebylo pro dva.
A vyhrál kdo? Sami vidíte.
Nadarmo mi neříkají fíkovník škrtič.