Veselé vyhlídky

Cítil jsem potupu. Já, válečný mág, jsem skončil jako atrakce na místních trzích.
Do stanu vstoupila korpulentní dáma a posadila se naproti mně. Něco žvatlala, ale já neposlouchal. Chvilku jsem předstíral, že upřeně zírám do křišťálové koule a přitom jí letmo prohrábl myšlenky.
"Mám pro vás smutnou novinu, do zimy váš manžel podlehne chorobné nemoci. Ale nezoufejte, projeví o vás zájem záhadný cizinec."
Odcházela ze špatně předstíraným smutkem.
Dalším zákazníkem byl mládenec. Z jeho hlavy jsem rychle vycouval a otřást se pod náporem perverzností. Fuj. Raději jsem si vymyslel báchorku o tom, jak nalezne poklad.
Tohle bude ještě dlouhý den.