Poslední

Jel bílý kolem, toho ukrutného roku,
kdy mřeli lidé jako mouchy v medu.
Na zádech šípy. Když míjel stoku,
vystřelil rázem do samého středu.
Jel rudý kolem, toho ukrutného roku,
kdy lidstvo slepé kolemjdoucí bilo.
Plášť lesklý krví, a v polostínu kroků
král Jakub konal, dokonal své dílo.
Jel černý kolem, toho ukrutného roku,
kdy došly brambory, obilí i půda.
Měl v ruce váhy, a zpíval třetí sloku,
vychrtlo Irsko, zachechtala se zrůda.
Ten čtvrtý zatím se zdržel kdes na cestě,
a sice škodí, však nepolyká světa.
Koníčka sivého až nechá kovat v městě,
padne a zhyne i závěrečná věta.