Ztraceny doby, kdy píseň se nesla,
co světlo v temnotě, paprsek v stínu.
Stříbrnou hladinu pohladí vesla,
když lodě připlují. Hleď na mělčinu!
Ztraceny doby, kdy sladký hlas pěvce
v ruinách se rozléhal kdys slavných domů,
harfa i píšťala zvučely lehce
v prázdnotě, v rumištích, v korunách stromů.
Zpíval jsem v hluboké noci. Vzpomínky znovu ožily. Pobřeží tonulo v plamenech. Zčernalá ráhna se s praskotem řítila do bílého písku. Kolem se prohnaly stíny. Křepčily okolo mě v děsivém tanci mrtvých. Fëanor neopustí síně Mandosu, dokud potrvá Slunce. A co mí bratři?
Pes zběsile štěká. I on je vidí. Nejsem blázen.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné, moc hezky napsáno.
Tora
Krásné, moc hezky napsáno.
To má teda atmosféru!
neviathiel
To má teda atmosféru!
úchvatné
Aries
úchvatné
Nádhera.
Aplír
Nádhera.
Tvoje verše tak snadno a lehce vplouvají do mého srdce...
Ty verše jsou překrásné.
Owes
Ty verše jsou překrásné.
Úžasný!
strigga
Úžasný!
Díky všem. :)
Macalaurë
Díky všem. :)
To je opravdu podařené.
Rya
To je opravdu podařené.
Romantické, krásně šplouchavé
Skřítě
slyším v tom příboj i narážení vesel o hladinu vody, vítr v korunách stromů, ruch přístavu, no prostě fantazie :-)