Proti své superschopnosti

Poznal to už jako malý kluk. Právě jako malý kluk. Prostě mladý superhrdina.
Mám nadpřirozené schopnosti, radoval se. Teda schopnost. Jednu.
Ani si nemusel dělat starosti s kostýmem. Upnuté nohavice a výrazné barvy byly zrovna v módě.
Stále však cítil, že mu něco chybí.
Našel si dva kamarády a začal posilovat. Tu superschopnost, že by nabral svaly, bylo při jeho tělesné konstituci dost nepravděpodobné.
Trénoval a trénoval, až mu jeho vlastní atomy začaly hrozit jaderným útokem.
Tak se zaměřil přesně opačným směrem.
Vůbec to nešlo.
Až při cestě dálkovým autobusem se Dlouhý v zájmu vlastního přežití smrsknul na sedmiosminovou délku.