Žádný strach

„Slepičky, drahé slepičky…,“ starý pán pohodil pár zrníček na podlahu kurníku.
„Dnes jsem se na vás přišel podívat. Já vím, že bych neměl, je to delší cesta, než má obvyklá procházka. Ale vzal jsem si ještě jeden šál navíc, vidíte? Mám o vás starost… a mám vás rád. Ta hloupá spisovatelka to tam vůbec nenapsala, asi už jí to připadalo dlouhé dost.“
Slepice nervózně přešlapovaly a ostražitě si svého pána prohlížely.
„No ano, nemějte strach, teď už je o vás postaráno. Pan Knightley vás teď už bude hlídat před cikány napořád.“
Pan Woodhouse se cestou zpět přes sad spokojeně usmál.