V opuštěném chrámu

Byla zima a dost hustě pršelo, ale jen nerad vešel dovnitř, do sucha a relativného tepla.
"Vás napadlo tohle místo?"
"Mě? Copak já se tu vyznám? To byl nápad vašich kolegů."
Zamračil se a potřásl vlasy jako vždy, když něčemu nerozumněl.
"Je to tu dokonale opuštěné a prázdné," ujistil je oba místní stařešina, "náš rozhovor uslyší jen tyhle sochy. A ty, jak vidíte, mluvit nemůžou."
...
Sochy, kterým tvůrce záměrně nevytesal žádná ústa, vskutku mluvit nemohly. Ale uši a prsty jim byly vymodelovány dokonale.
V tichu, které nastalo po odchodu lidí, vyplnilo tiché skřípání. To kamenný prst škrábal do hliněné destičky.