Sedmikrásková pomsta

A žili šťastně až do smrti.
Pisatel skepticky prohlédl tečku za pohádkou a zamnul si tučný krk.
Zavrtěl hlavou.
Otočil papír vzhůru nohama a zamžoural na něj zpod kulatých brýlí.
Nepomohlo to.
Podržel list na délku paže a větu přečetl nahlas.
Ani takhle to nešlo.
Dvěma ráznými pohyby vodorovně přepůlil kudrlinková písmena a chvíli zíral z okna, okusuje sladkou násadku tužky.
Na okenici zaklepal soused.
„Zdravíčko, faráři!“ zahalekal.
„Zdař Bůh,“ odpověděl kněz Jan.
„Co to píšete?“
„Pohádku.“
„Ha. Nechte mě hádat, jak skončí. ‚A žili šťastně až do smrti.‘ Nemám pravdu?“
Jan zrudl.
„Uhodl jsem, že?“
„Neuhodl,“ pravil kazatel temně.