Vzdušné zámky

Na louce plné bodláčí, schovaní ve stínu košaté jabloně, leželi vedle sebe a snili.
„Až válka skončí, pozvu tě na takový rande, že se z toho-“
„Aťo!“ vypískla Rozárka pohoršeně.
„-rozbrečíš radostí, samozřejmě!“
„Brečet radostí přece můžu i na téhle schůzce.“
Přivinula se k němu a zavřela oči v očekávání polibku.
***
S vlasy plnými bodláků, schovaný ve stínu hřmotného gestapáka, stál v předsíni a žil svou noční můru.
Dnes ráno slíbil Rozárce svatební dort s pravou šlehačkou.
Teď v pyžamu plakal nad mrtvou matkou a nedokázal přestat.
Aťa Moravec se přitiskl ke zdi a zavřel oči v očekávání dalšího úderu.