Okamžik

Poznámka 1: Snad se vejdu do tématu...
Vztekal se. A hodně. Ale nevydal ani hlásku.
To na něm bylo nejděsivější. Vlastně na nich všech.
Jen málo lidí s nimi chtělo pracovat. Ona ano.
Teď měla co dělat.
Snažil se hodit velkým odpadkovým košem.
Kdo by čekal, že půjde jen tak zvednout?
Zařvala na něj.
Nezklidnil se, nezareagoval.
Tohle po dobrém prostě nepůjde.
Skočila k němu.
Chytila ho zezadu a tiskla k sobě.
Nakopl ji.
Zaúpěla, ale nepustila ho.
Dostala ho na zem.
Teď už ho zvládne.
Byly chvíle, kdy osobní asistence nízkofunkčním autistům rozhodně cvičila celé tělo.
A lidi kolem si zatím šeptali něco o zbytečném násilí.
Poznámka 2: Inspirováno historkami asistentů
Poznámky 3 a 4: I kdyby se někdo nechytal, googlit asi umíme všichni. Přesto pár slov mimo příběh: Nízkofunkční autisti samozřejmě nejsou jen agresivní, ale když už záchvat agrese mají, můžete je víceméně přeprat. Nebo vyklidit okolí a doufat, že to časem nebude tak zlé - což se za určitých okolností dělá blbě.
Co tichosti se týče, existují i tací, kteří se zvukově projevují (byť ne řečí), ale spousta se jich skutečně neprojevuje vůbec.