Blížil se večer a nikde nic. Kde jsou ty dny, kdy
chtěl provádět základní výzkum, než ho přepadl Ian s Barbarou;
rybařil s kloboukem přes obličej a šálou široce rozevlátou, než ho napadli roboti z Tary;
vyhrával v kriketu, než se zamotal do tajemství a vražd anglické rodiny;
seděl s otazníkovým deštníkem opřeným o křeslo a četl si, než Master unikl z truhlice;
hleděl do střední vzdálenosti, než mu něco nebezpečného skočilo do zorného pole.
„Vyhladit! Vyhladit!“
S hbitostí vypilovanou stoletími zkušeností Doktor vyskočila z křesla přímo do sprintu. Konečně; snad tyhle příjemné dny nikdy neskončí, pomyslela si s úměvem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Heh, no jo, každý potřebuje
Kumiko
Heh, no jo, každý potřebuje své... Někdo klid a někdo zas...
Skvělé, úplně v tom Doktora vidím. :-)
Nevím, jak vypadá truhla na
Wolviecat
Nevím, jak vypadá truhla na Master, tak si ho teď predstavuju v takové té přepravce na kočky...
Jo, to by bylo lepší :-) ..
Gary Stu
Jo, to by bylo lepší :-) ...ale sedmička převážel zbytky ne-tak-docela-mrtvého Mastera na začátku filmu z 1996.
To je milé :).
Smrtijedka
To je milé :).