Vyhlídka na mrtvého státníka

Na kloboucích soudruhů zamrzá déšť,
Vítr naklání transparenty
Alegorické vozy čekají
na znamení
Smutek je v normě
Podepsán, schválen a vyhlášen v rozhlase
Na oknech tři vlajky – rudá, černá a nejmenší
červenomodrobílá
Soustrastné projevy suše zívají v zásuvkách
Kde léta spaly mezi razítky a rezavými svorkami
Při přednesu se jen nesmí zapomenout vyměnit jméno
Projevy jsou věčné
Továrny ztichly, dělníci vzali si
pár minut volna na počest soudruha
(které potom napracují na čestných směnách
o všech jeho výročích).
Rozbité fasády lemují smuteční průvod
který je černější než stranické svědomí
Na oknech pavučiny a tři vlajky - rudá, černá
a nejmenší červenomodrobílá
*****
(Pozn.: tohle je poprvé a naposled, kdy Sova píše poezii (nepočítám-li do poezie infantilní říkánky na téma viktoriánských nosů a podobné zhůvěřilosti). Všem lidem, kteří básní a kteří básní dobře, se Sova srdečně omluvuje.)