Stresíky modního průmyslu

„Andy, Andy, Andy!“ přiřítil se odkudsi Nigel. Byl očividně mimo sebe, na hlavě, která by určitě byla rozcuchaná nebýt plešatá, se vyjímaly kapičky potu.
„Kafe?“
„Do žíly!“ pronesl dramaticky a sesunul se do její židle. „Celý den jsem na nohou. To focení v Empire State Building mě málem zabilo! – Děkuju, jsi vážně poklad. – Ale Miranda bude spokojená, podařilo se mi zabránit i všem těm periferním bicáčkům, víš, jak je nesnáší...“
Napil se a ztichl jako mávnutím kouzelného proutku. Andy na něj hleděla s laskavým pobavením.
„Kdy dorazí?“
„Za půl hodiny.“
„Tak to si dáchnu.“
Klid a mír. Žádné periferní bicáčky.