Bylo nebylo

Vím, že je to již podruhé ke stejnému tématu, ale neodolala jsem, snad to není proti pravidlům. Bodík mi samozřejmě stačí jeden :)
Vyrůstala jsem v době, kdy se ještě našlo několik pomýlených, kteří uznávali onen takřka vymizelý ideál rytířství.
Lišili se jeden od druhého, samozřejmě. Setkala jsem se s těmi, kteří po nocích psali romantické básně… a na straně druhé tu byli ti, pro něž se něžné gesto rovnalo pohození hlavy směrem k ložnici.
Nezúčastněně jsem se svým pozorováním bavila. Až pak jednou...
„Zatančíme si?“
Byl mladý, hezký a očividně mě zbožňoval. Dokonce mi ani nevadilo, že není oním hrdinou z dávných příběhů.
Hrdinové v té době již patřili mezi ohrožený druh, tak jsem řekla ano… a ztratila jsem samu sebe poprvé.