Zapomeneš?

Jednou, za sto let, za tisíc či za milion, už nezůstane vůbec nikdo, kdo by si na nás pamatoval.
Jsme determinováni k implementaci našeho osudu, napsal by Peter van Houten.

Ta báseň, kterou jsi mi říkala, byla krásná. Tolik závisí na tomto pozorovateli vesmíru. Vím, že tomu sama nevěříš, vždyť oba dva jsme jen omyly evoluce. Ale děkuju ti.
Prosím, zkusíš si mne alespoň chvíli pamatovat? Ne jako statečnýho bojovníka, protože oba víme, že tím jsem nebyl, ale jako obyčejnýho kluka, kterej miloval nevkusně přehnaný gesta, měl jen jednu nohu a neuměl řídit?
Prosím, Hazel Grace.
Budeš si mne pamatovat?