Když se cítíš jako štěně občas píchlé jehlou v seně

Největší záhadou jejího vesmíru
bylo jak vydržet s blízkými ve smíru.
Vyčpělosti atmosféry zuřivě se brání,
mikrokosmos v křehké duši čelí rozpínání.
Temnotou okolo bezmocně šátrá,
souznění nenašla, zbytečně pátrá.
Vzdušné zámky dlouho pletla, snad i v potu tváře,
dělat díru do vesmíru?! Utopie páře.
Černá ovce v božím stádu, jak se asi cítí?
Kdepak pro ni, to těm druhým slunce jasně svítí.
Kolem ní tisíce a všechny září,
jen ona jediná temně se tváří.
Světlo natruc pohlcuje před zorničkou objektivu,
"Přitažlivá" raději prý obejde se bez obdivu.
Hvězdná sláva nenaplní srdce všehomíra,
štěstí proto jinde hledá smutná Černá díra.