Teď jsem se to dozvěděla. A tak jsem zahodila všechny ostatní nápady, které bych asi stejně nestihla napsat a tohle drablátko věnuji Dušanovi Vančurovi, který už je na lepším.
Teď už to můžu říct. Všechny holky milovaly ztepilého Ortinského s nádherně hlubokým brumendem. Nebo hezounka Karla Zicha. Mne však nejvíce bral o něco méně nápadný veselý strýček za basou. Jeho nos byl prostě vynikající a smál se kapku nakřivo. Trochu si šlapal na jazyk. Hlas měkoučký, jako mechové polštářky, když po nich jdete naboso právě, když začíná padat rosa a den byl fakt horký. Tohle všechno dávalo jeho projevu klidnou podmanivost. Nebyl však žádný ňouma."Jednou budem dál" zpívali jsme s ním ve dnech sametové revoluce a ačkoliv ještě naprostý ucha, cítili jsme se dospěle, hluboce, vážně a nadějně.
Snad je z toho téma patrné.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pěkná vzpomínka. :)
Aplír
Pěkná vzpomínka. :)
Díky. :)
Krajina sopek
Díky. :)
To je moc krásné :)
Evangelista biolog
To je moc krásné :)
Děkuju :)
Krajina sopek
Děkuju :)
Hezké, citlivě vykreslené.
Esclarte
Hezké, citlivě vykreslené.
Jako by tam člověk stál,
mamut
Jako by tam člověk stál, krásně napsané :)