Síla osudu

Umírali jeden vedle druhého v temné jeskyni. Už ne jako nepřátelé, právě naopak. Byl to zázrak, poslední zázrak před smrtí hladem a vyčerpáním, která je odváděla jednoho po druhém.
Nyní i on viděl, ne, pouze matně vnímal přítomnost hrstky trpaslíků i trollů, kteří se kolem něj shlukli. Kamenná dlaň mu překvapivě jemně stiskla rameno a pod hlavou ucítil vlhké rukavice.
Když Čekan Krvezbroť znovu otevřel oči, rukavice už nebyly mokré a hladily ho po tváři. Skláněla se nad ním milovaná tváře Železné Palice. Po všech úkladech, utrpení a ranách osudu byli opět spolu. Usmál se a jeho rty zahřál polibek.