Bez nároku na bod
“Babi, co to je?”
Sedíme před chalupou, neděle ráno. Kousek pod námi kvílí cirkulárka, do toho kvokají slepice. Ideální prázdniny na vesnici. Až na tu scvrklou oranžovou věc.
“Pomeranč,” odpoví babička.
Nakrčím nos.
“Babi, tohle je pomeranč už hodně dlouho.”
“A dlouho bude. Šetřím si ho.”
Pomeranč na příděl. Čokoláda na kostičky - jedna týdně. Sbírka provázků, letitá hromada igelitových tašek v almaře. Obnošené boty. Stokrát přešívané kabáty.
“Proč ho nesníš hned?”
Proč to všechno nevyhážeš?
Babička pokrčí rameny.
“Můj táta - tvůj praděda - by si ho schoval taky. A já už jsem moc stará, abych se s ním v duchu hádala.”
True story bro.
Praděda pocházel ze Zakarpatský Ukrajiny, odkud odešel, když už tam nebylo co jíst.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Bože, jak já tohleto znám.
hidden_lemur
Bože, jak já tohleto znám. Otec nezažil hladomor, ale to samý...
.
winterpool
Já vlastně nevim proč se pachtim furt za nějakým sexyultrakrutopřísným komiksovým scénářem, když by stačilo udělat bio mojí rodiny. Tam by se nacpalo celý evropský dvacátý století.
A to není vůbec špatný nápad,
Aveva
Můj děda tohle dělal taky, má
Tenny
Můj děda tohle dělal taky, má to kvůli druhý světový, kdy s jeho maminkou neměli co jíst. (to jsou pak historky jako o králíkovi, co byl ve skutečnosti kočka, atd.)
A jedl by i plesnivé konzervy. Jednou jsme mu fakt snad našli jednu ještě z války. Musíme mu plesnivý chleba atd vyhazovat na tajno. :(
.
winterpool
O ou.
No, maso jako maso, a s jedním se mazlit a druhý sežrat je vlastně trochu divný (ale teďka ze mně mluví vegetarián, kterýho pls neberte vážně :D )
Ale já zase obdivuju schopnost týhle generace všechno opravit, zrenovovat, a prakticky si u toho vystačit s kladívkem, šroubovákem a provázkem.
Maminka mého muže dodnes musí
Tora
Maminka mého muže dodnes musí mít doma zásobu cukru, mouky a oleje. Nedá si to vymluvit. Prostě bez toho se necítí dobře, takže holt má zásoby.
.
winterpool
Ono to je se zkušenostma starší generace opravdu pochopitelné.
Tahle babička od pomerančů si zase schovávala balicí papíry (největší radost na vánoce měla z nich, přísahám), protože - dá se tím topit, dá se do toho balit, dá se to použít jako ubrus, výstelka příliš velkých bot... a tak.