Srdcovka, nedá se nic dělat :) Tenhle pocit nevyměním za nic na světě :) protože o tomhle pocitu jsem jako malá tolikrát snila... A teď se ho nemůžu nabažit. Nemůžu uvěřit.
Psáno na téma Soumrak soumarů.
Věnováno Diegovi.
Večerní slunce probleskuje mezi stromy.
Vzduch po dešti je svěží, voňavý, tisíce kapiček vody se třpytí na stéblech trávy.
Slunce nás oslňuje.
Zlatá hodinka.
Našlapuješ rozvážně, tiše. Jen občas pod tvými kopyty zapraská větvička.
Neseš mě domů. Tak jako už tolikrát. Trpělivě kráčíš kupředu a vezeš mě, někdy za sedlo pověsim svoji bundu, mikinu, někdy píšu na mobilu, někdy usínám a nevnímám.
Otěže zahozený na krku. Tvoje černá srst, mokrá po dešti, se oslnivě leskne.
Stejně opatrně svezeš mojí maminku, moje kamarádky, děti z vesnice. Kohokoliv.
Za to si tě moc vážím.
Smráká se rychle.
Poslední paprsky.
Tvoje tiché odfrknutí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ztišené, užaslé vyznání
Faob
Ztišené, užaslé vyznání jednomu okamžiku a jednomu koni! Nádhera!
Nádhera, díky za upozornění,
mila_jj
Nádhera, díky za upozornění, že někdo něco tak krásného napsal.
Mucíííík <3
Peggy Tail
Mucíííík <3
Ano, to je pocit skoro k
Dede
Ano, to je pocit skoro k neunesení - hlavně při pomyšlení, že tu není na věky...
Děkuji moc všem :)
Queen24
Děkuji moc všem :)
A souhlasím... Ta prchavost toho okamžiku je bolavá, tíživá. O to víc si ho pokaždé vážím.