Lepší nevědět

“Domníval jsem se, že by vám rozptýlení, přišlo vhod. Doufám, že se cítíte dobře.”
“Dobře.”
Odmlčela se.
“Snažíte se mě přesvědčit, že jste mě sem pozval, abychom tlachali o počasí?”
“Ne. S tou dovolenou se bohužel nemýlíte. Mám pro vás práci.”
Měřila si ho pohledem. Skřivánka v docích ještě nezalátali po posledním boji. Doufala v pár týdnů odpočinku.
“Jakou?”
Podal jí jakousi listinu. Přelétla ji pohledem.
“Neptejte se,” zarazil otázky dřív, než se stačila nadechnout. “Vy víte jak to chodí.” Svraštila čelo. Věděla. Zaplašila vzpomínky na zajetí. Tehdy s nimi nejednali v rukavičkách. Pro pár archů papíru zašitým do kabátu.