"Řeknu ti, žes mě pěkně štvala."
"Já?"
"Jo, ty." Poposedla na sedačce a pohladila hlavu přituleného psa. "Vždycky jsi dostala, cos chtěla."
"Ale kde. Musela jsem si to zasloužit."
"No, to určitě..." vzdechnutí "... chtěla jsem být jako ty. Ale musela jsem být doma."
"Ale vždyť jsi byla malá a navíc, máma by se o tebe bála."
"A o tebe ne?"
"O mě? Já už byla velká a vůbec..."
Slova mi zamrzla na rtech.
Co jsem byla?
Rebelka.
Máma se bála, ale věděla, že může vsadit na mou zodpovědnost. Ano. To jsem vždy dodržela.
"... prostě jsi byla moje malá sestřička, chápeš."
Někdy se nad tím zamýšlím, jak je to možné. Každé dítě z rodiny si pamatuje jinak - vánoce, návštěvy u babičky, výlet na Helfštýn...
Ono to ani jinak nejde, každý máme svoje vnímání a někdy připustit a pochopit je to nejtěžší na skládání svého obrazu v jejich světě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je krásně splněné téma. <3
Peggy Tail
To je krásně splněné téma. <3
o, děkuji :)
mamut
o, děkuji :)
pravda
Aries
pravda
:)
mamut
:)
Máš pravdu - a je umění
Dede
Máš pravdu - a je umění pochopit, že stejná událost neznamená automaticky stejné vzpomínky - u různých lidí. Ony vzpomínky jsou vůbec potvory - ony se člověku v mozku s uplývajícími roky mění! :)
Čím jsme starší, tím víc na
mamut
Čím jsme starší, tím víc na to narážím.
Sedíme mluvíme a mám pocit, že jsme byli každý na jiné planetě. Jako onehdy, kdy se tu sešli oba bráchové. :)
Je to tak, no...
Tora
Je to tak, no...
je, ale stejně mě to udivuje
mamut
je, ale stejně mě to udivuje :D
Jo jo, to znám... Občas mi
P.M.d.A.
Jo jo, to znám... Občas mi přijde, jako bychom se sestrami každá prožila úplně jiné dětství :-)
Prý je na to nějaká vědecká
mamut
Prý je na to nějaká vědecká studie. A zvlášť se to projevuje pro oblíbené a méně oblíbené dítě rodičů. A to bohužel žádný vícedětný rodič nezvrátí... ccc.