Maria

„Proč si musíš pořád vymýšlet? Proč nemůžeš být jako ostatní?“
To zabolelo. Jen chtěla být šťastná. A aby ji měl otec rád.

„Vydrž to, je to jen divadlo a za zavřenými dveřmi si můžeš dělat, co chceš. Být sama sebou.“
Matka byla chápavější. Když to divadlo je tak vyčerpávající!

„Nikomu se nesmíš podřídit, Mario. Nemůžeš nikoho nechat, aby ti říkal, co máš dělat.“
Mihail jí rozuměl. Pořád to není takové, jaké by si představovala. Pořád to má pravidla. Ale za maskou úsměvu může tahat za nitky osudu a nikdo ji nebude podezřívat. Přetvářet svět k obrazu svému.

Je jiná.

Svá.