Roztomilý, leč totálně zaplstěný bišonek temně vrčí. Panička, než odešla, mě varovala, že nesnáší česání.
„Neboj, zlatíčko, tady se pejskům neubližuje,“ chlácholím ho a chci ho pohladit. Chňap! Visí mi zakousnutý na ruce. Ještě že mám na sobě tlustou mikinu. Sundám ho z ruky a rychle mu nasadím náhubek. Pes se zmítá, snaží se náhubku zbavit.
„No počkej, já ti to spočítám! Jen co si to sundám,“ říkají jeho vzteky zelené oči. Nemá šanci, náhubek drží pevně. Rychle stříhám. Pes se vzteká. Vrčí, ohání se, chce mě kousnout. Konečně hotovo.
Přichází panička: „Chudáčku maličký, tys vytrpěl. Neboj, miláčku, dostaneš kokinko.“
Velmi živý popis. Úplně tu
Aplír
Velmi živý popis. Úplně tu situaci vidím.
Připomíná mi to našeho
Wolviecat
Připomíná mi to našeho drahouše, když byl ještě s námi
A mně to připomíná sestřina
Apatyka
A mně to připomíná sestřina borderáka. Akorát ten měl důvod vyvádět, takže už pár let ho prakticky nečešeme (extrémně citlivá kůže; po každém česání končil poškrábaný jako kdyby prolezl maliním – ale než jsme to zjistili...). Každopádně doufám, že tenhle nový fandom budu v dubnu potkávat častěji!
Ale to je ňuňu! Chudáček
Tora
Ale to je ňuňu! Chudáček pejsek :D! Ba ne. Boží drabble.
Kokinko to zakončilo trefně :
netopýr budečský
Kokinko to zakončilo trefně :-D